Život v rybářském městečku Nagašima se zdá být naprosto idylický. Pohledná Akane už rok pracuje jako servírka v restauraci, vymýšlí aktivity pro místní děti a nikdo netuší, proč se sem z Tokia přestěhovala. Sacuki pomáhá svému muži, tak jako většina žen místních rybářů, a s podporou babičky vychovává „syna“ Towu, který jim byl svěřen do opatrovnictví. Když jsou však noví rodiče i chlapec po několika letech konečně připraveni k adopci, o chlapce projeví zájem i jeho biologická matka. Sacuki se tím hroutí sen o skutečné fungující rodině, kterou se snažila pro syna vytvořit. Zároveň také naprosto nepřipouští možnost, že by Towa odešel pryč se ženou, která ho před lety ještě jako batole opustila. Emociálně silné sociální drama o konfliktu biologické matky a ženy, které dítě prakticky celý svůj život říká mami, klade záludné otázky. Která z žen je pro dítě „skutečnou“ matkou, na to bude divák muset přijít sám. Dost možná si tím nejsou jistí ani samotní autoři. Krásné pobřežní scenérie i dlouhé pohledy na západ slunce, vám poskytnou dostatek času na přemýšlení o tomto složitém tématu.
Opuštění nebo dokonce ohrožení života dítěte vždy rozvíří ty nejsilnější emoce. Zoufalou situaci matky můžeme chápat, ale pro její vidění světa a sobecké upřednostnění vlastního štěstí vykoupeného ztrátou jistot v dosavadním životě dítěte nalezneme pochopení a omluvu jen těžko. Ve filmu se přitom právě chlapec Towa jeví jako ten nejpevnější bod vztahového trojúhelníku.
Ve druhé linii nám film Po soumraku přináší vhled do života a práce rybářů. Ukazuje sociální strukturu na japonském maloměstě a spolupráci lidí v komunitě rybářů, která se pak zrcadlí jak v místní škole, tak i na tamějších folklorních festivalech.
©Nagashima Tairiku Film Executive Committee
