„Ahoj babi, to jsem já. Potřeboval bych půjčit nějaké peníze…“. Mladý podvodník cestuje Japonskem a ze starých důvěřivých lidí láká jejich úspory. Babička Cujako ovšem nebude další obětí stále velmi rozšířeného triku japonských podvodníků. Je osamělá, ale ne bezmocná. A tak tedy „dlouho neviděného“ falešného vnuka Šótu pozve k sobě domů. A ten jí, i přes počáteční odpor, musí pomáhat. Oplátkou mu je laskavost, jakou v životě nezažil.
V druhé linii filmu rozhlasová moderátorka Kijora připomíná zlatou éru obchodní pasáže Amakusa Gintengai, ve které ale dnes působí už jen staří lidé. Při hledání historických filmů a fotografií navštíví i obchod s hudebninami paní Cujako. Falešný Šóta je tak proti své vůli zatažen i do tohoto projektu a objevuje, že mladí lidé mohou mít i vyšší cíle než jen vlastní prospěch. V rodinných albech nachází svědectví o velkém požáru a ohromné semknutosti lidí při následných opravách. Možná si uvědomí, že i on sám může vést jiný život. Nostalgický film tak lidsky přívětivou formou vykresluje nejeden z problémů dnešní japonské společnosti.
Dobu, kdy komunita obchodníků z Gintengai fungovala jako rodina, vystřídala éra anonymních obchodních domů. Vzpomínky starousedlíků na jejich mládí jsou však až bolestně realistické. Název obchodní pasáže Gintengai znamená „zářící čtvrť se stříbrným stropem“. Podobné pasáže s podobnými příběhy naleznete ve většině japonských měst.
Podvodné telefonáty od smyšlených členů rodiny cílící především na seniory japonská policie řeší již přes 20 let. Zneužití osamělosti starých lidí se tak bohužel nevyhýbá ani Japonsku.
Nosari, jak zní japonský název filmu, je výraz používaný v prefektuře Kumamoto a vyjadřuje laskavost. Ta spočívá v tom, že vše, co přichází, přijímáte jako dar z nebes, ať už je to dobré, nebo špatné.
©KITASHIRAKAWAHA
